BARBORA BÁLKOVÁ

ILUMINATA

10. 11. – 09. 12. 2008

Iluminace: velké slavnostní osvětlení, barevný kreslený nebo malovaný obraz ve středověkých rukopisech /v 16. stol. vystřídán tiskem/.

Iluminát: v 18. a 19. stol. stoupenec nových myšlenek, svobodomyslný člověk, osvícenec, u nás člen společnosti založené v r. 1776 prof A. Weishauptem, dosti rozšířené, připomínající zednářské lóže, jejímž cílem bylo postupné sebezdokonalování a sebepoznání, orientovaná deisticky a proticírkevně, působící v pozměněné podobě ještě v tomto století.

Luminiscence: světelné záření /světélkování/ vyvolané různými fyzikálními příčinami kromě vysoké teploty, vyzařování světelné energie pod vlivem jiného druhu energie, než je světelná, též fosforescence, fluorescence.

Projekt Iluminata zobrazuje jednotlivé okamžiky odpovídající podstatným životním etapám společných každému člověku, který má možnost normálně se vyvíjet a ve svém životě pravděpodobně projde základními proměnami souvisejícími s růstem, vývojem a zráním. Bude se tedy účastnit např. v tématu rodiny, partnerství, mateřství, osobního nasměrování apod. V Iluminatech tato témata nahlížím vlastní specifickou optikou, jež se logicky opírá o hodnotu spíše ženské zkušenosti. Takovýto prožitek převádím do vizuální podoby, v níž se ho snažím konfrontovat s mytologií, podvědomými archetypy i některými díly z historie výtvarného umění a od nich odvozenou symbolikou.
Soubor sice vychází z mých vlastních představ a subjektivní zkušenosti, tato zkušenost je ale transformována do obecně platných rovin, do jazyka symbolů, jež by měly být srozumitelné každému, kdo sdílí a vychází z podobného kulturně společenského zázemí. Fotografie tak přispívají k zmapování určitých cest, kterými se naše touha vytvářet a vizualizovat příběhy ubírá. V zobrazených námětech je záměrně akcentován rys magičnosti. K tomu jednak posloužila technika prosvícené fólie na průhledném plexi, jednak metoda zpracování fotografie. Tyto postupy výstižně reprezentují vnímání reality transformované holotropní zkušeností nebo realitu běžného snu. Oba tyto podvědomě fungující procesy produkují vize hovořící symbolickým, ale jasným jazykem. Lidská psychika má schopnost zjednodušovat obsahy těchto vizí do archtetypálních schémat. Ta na sebe mohou brát historizující podoby a přesto zůstávat v současnosti a rámci naší kultury srozumitelná. V sérii Iluminát jsem se snažila přiblížit co nejlépe vizuální podobě těchto vjemů tak, že jsem přetvořila normálně vnímanou skutečnost do jakéhosi kaleidoskopu barevných kontur tvořících okolo jednotlivých prvků luminiscenční síť, jež je propujuje s okolním prostorem. Stanislav Grof se ve své psychiatrické práci dlouhodobě zabýval výzkumem pozměněných stavů vědomí. Zkoumal obsahy takto získaných vizí a všiml si, že se často souvisejí s archetypy, které někdy nemohou pramenit z osobní historie zkoumaného jedince, ale zřejmě pocházejí z kolektivního nevědomí. Povšiml si také, že témata vizí často pramení se zážitků blízkých smrti či souvisejících s průběhem vážných chorob, týrání, separace, nebo s předporodními zážitky a traumatem porodu, které si z té doby nelze podle dosavadních poznatků o mozku pamatovat, přesto jsou zapsána do podvědomí. Foto-grafická série Iluminat se skládá z devíti kusů. Každý výjev vypráví o určité podstatné fázi v životě ženy od narození k smrti a současně se dá volně přenést na devítiměsíční prenatální období od splynutí vajíčka se spermií až k narození tedy ukončení podstatné etapy života jedince, kterou plod pravděpodobně vnímá jako určitou formu smrti.

Protože dílčí fotografie ze série Iluminata tedy mají reprezentovat etapy na životní cestě, respektuje následující popis námětů jejich chronologickou posloupnost.

Pre natal
Zrození
Dětství
Strážkyně chrámu
Sub rosa /Milenka/
(Sub rosa znamená něco důvěrného, tajemství, které se musí uchovat pod pečetí mlčení. /Římané pokládali růži za symbol mlčenlivosti, protože četné lístky jejího poupěte brání nahlédnout dovnitř/. Kompozici Sub rosa tvoří portéty několika žen, jenž tvoří společenství, které spojuje určité tajemství. Skupina reprezentuje také to, co je jakoby rodové, ženské, co utváří soudržnou síť, v jejímž centru se vždy nachází jedinec, který se ke společenství subjektivně vztahuje. Tím je v tomto případě ústřední postava, jejíž gesto jsem si vypůjčila z obrazu Milenka Danta Gabriela Rossettiho)
Touha
(mytologické prameny i historie umění pro znázornění erotické touhy používaly také spojení ženy a labutě. Labuť pro svůj dlouhý krk zřejmě hraje roli falického symbolu)
Mateřství
Budoucnost
Smrt